Práce s buzolou a mapou.

MAPA:

Mapa je zmenšený obraz části zemského povrchu. Může

vzniknout tak, že z letadla vyfotografujeme krajinu pod

sebou. Takový obrázek je ale ještě nedokonalý, chybí

mu několik náležitostí, které mapa musí mít:

měřítko – je to poměr dvou čísel, který udává, kolikrát

je skutečná vzdálenost při zakreslení do mapy zmenšena.

(třeba 1 : 200 000 znamená, že skutečná vzdálenost dvě stě

tisíc centimetrů je na mapě zmenšena na jediný centimetr.)

Turistické mapy mají běžně tato měřítka: 1 : 100 000 (1 cm na mapě = 1 km)

1 : 50 000 (1 cm na mapě = 0,5 km)

mapové značky – na obyčejné zmenšenině krajiny by zanikla spousta důležitých

detailů. Proto se ke znázorňování cest, železnic, řek, památných stromů a jiných

orientačních bodů používají mapové značky. Jejich velikost neodpovídá měřítku

mapy. (Takže měřit šířku řeky podle běžné mapy nemá smysl.)

vrstevnice – znázorňují výškový reliéf zobrazené

krajiny. Jdeme-li po vrstevnici, jdeme po rovině.

Husté vrstevnice znázorňují strmý kopec (jeho svah

rychle nabírá výšku). Na mapách „padesátkách“ bývají

vrstevnice po 10 metrech, na „stovkách“ po

20 metrech.

sever na mapě – většina map je kreslena tak, aby

její horní okraj směřoval přesně k severu. Pokud

tomu tak není, vyznačuje orientaci mapy nakreslená

střelka.

GPS souřadnice – to je pro ty, kteří potřebují znát

přesně svoji zeměpisnou polohu.

místopisné informace na zadní straně turistické mapy – jsou skoro stejně

důležité, jako mapa samotná.

BUZOLA (obr. 1):

Jejím základem je magnetická střelka ukazující k severnímu magnetickému pólu

,

north). Toostatní kolem ní slouží k pohodlnějšímu    

a přesnějšímu měření azimutů. Na otočné

stupnici jsou světové strany označeny cizojazyčně

(N – sever, S – jih, E – východ, W – západ).

Obr.2.Zorientování mapy.

 

Pokud máme dobře zorientovanou mapu, vidíme

v terénu objekty ve stejném směru, v jakém je vidíme

zakreslené na mapě. Nejpřesnější je to podle

buzoly. Jen nesmíme zapomenout, že sever je na

mapě nahoře a k severu ukazuje ta polovina střelky

označená fosforem (nebo jinou značkou).

Práce s buzolou a mapou 1/2

MĚŘENÍ AZIMUTU (obr. 3):

 

Azimut je úhel, který svírá mezi sebou

směr k severu a směr, kterým chceme jít

(třeba přes les do Macochy). Trápení skautů

azimutem při soutěžích a závodech

slouží k tomu, abychom za mlhy dokázali

kolem Macochy projít a nespadli do ní.

K určení azimutu na mapě není vlastně

střelka buzoly potřebná – stačilo by úhloměrem

změřit úhel vyšrafovaný na obrázku

4 (směr k severu je rovnoběžný s okrajem

mapy).

Úhloměr nám komfortně nahrazuje záměrná

hrana buzoly ve spojení s otočnou úhlovou stupnicí. Její sever (N) musí mířit k severu

na mapě! Hodnotu azimutu pak odečteme na střední rysce ve směru pochodu. Tak jak

je střelka nakreslená na obrázku, to vypadá pouze na zorientované mapě. Pokud mapa

není zorientovaná, nesmíme se nechat střelkou zmást a pracovat pouze s otočnou

úhlovou stupnicí. S výhodou při tom použijeme čtvercové sítě na „padesátkách”, jejichž

linie směřují skoro přesně k severu (srovnejte si to na okraji mapy).

Měření azimutu v terénu je vlastně jednodušší, jde jen o přesnost – hledáček buzoly

namíříme požadovaným směrem a otočnou stupnici nastavíme k severu podle

střelky. „Krabičkové“ buzoly mají ve víčku zrcátko, kterým důvtipný skaut sleduje

střelku, zatímco hledáčkem zaměřuje azimut.

Deklinace – tajemné slovo?

Severní magnetický pól není na pólu severním,

ale dost daleko od něho – v severní Kanadě (a

to se ještě pohybuje!). Deklinace je tato odchylka

magnetické střelky od směru ke skutečnému

s. pólu. V našich zeměpisných šířkách můžeme

deklinaci zanedbat, ale cestovatelé po vysokém

severu by s ní měli počítat (Cimrman a spol. by

při bloudění v mlze možná neskončil

v Petrohradské Ermitáži).

POCHOD PODLE DANÉHO AZIMUTU 

Počínáme si podobně jako při měření azimutu

v terénu. Nesnažíme se jít na jeden zátah,

ale vždy si v hledáčku najdeme orientační

bod, kam pak směřujeme. Od něj znovu

naměříme azimut k dalšímu orientačnímu

bodu. V krajině bez orientačních bodů (sněhová

pláň, lán pole) postupujeme ve dvojici –

zadní pomocí buzoly koriguje směr předního,

který tvoří orientační bod.

ZAMĚŘENÍ VLASTNÍHO STANOVIŠTĚ (obr.4.)

Dost užitečná dovednost. Podle obrázku 4 to

musí být jasné každému.

A komu ne ať neleze do lesa.

 

 

Bylo nebylo. (Aneb píseň oslavná.)

 Za devíti lesy, devíti horami a devíti potůčky bylo malé přemaličké království. Bylo to království tak malé,že přešel bys ho za pět minut kolem dokola. I vládl tam strašný bídák Medvěd Lakota,a jeho poslední poddaný,rádce Tlusťoch. Ten vám byl tak tlustý,že ani chodit nemohl a tak se jen koulel a nechal se voziti v povoze Škoda Felicia. Povoz to byl značně rozkovrkotaný , to tedy jo,ale Tlusťoch nebyl z těch kdo prací a poctivou pílí na nový sobě by vydělal. I jednou sedí takhle Medvěd Lakota na trůně a přemýšlí. Jíst není co , pít není co , zima na krku dřevo nikdo nenadělá , hej rádce Tlusťochu poraď co s věcí tou , hlady a zimou zde bídně zhynem. A rádce zbystřiv neudržitelnou situaci v království , odkutálel se do povozu Škoda Felicia a prchnul na propůjčenou komůrku hradu Surovice kde velela osoba jenž zlými kouzly vládla železnou rukou. A lakotný Medvěd ztrativ tímto poddaných svých povídá. Tak takhle tedy ne , zavolám do ciziny kde potuluje se potulný rytíř Tazmán , jenž o království své v lítém boji s řádem podlých exekutorů přišel , opiju ho rohlíkem neb chlastu mám jen tak tak , zverbuju ho a on dřevo udělá. Nu dovolal se poštovní slepicí neb holub též prchnul nemaje zrna a Tazmán v domnění,že nespolehlivých poddaných má to království , osedlal bujného oře zvaného Sierra , naloživ svůj motorový kapr a ženu jenž lítou zvěř pouhým pohledem skolí. Netrpěli hlady , lososy se jim v kádích proháněli a dorazil do Lakotova království. Však jaké překvapení nastalo když ani sám král Lakota nedostaviv se, aby prací neutrpěl. I tedy Tazmán rozezlil se velice a proklel tu zemi. Zároveň rozhodl se i se svou nebezpečnou chotí, že svrhnou Lakotu z trůnu , jenž stejně polorozpadlým jest. Dřevo nadělal a těšil se na další kvartál kdy měla vypuknout bujará veselice u příležitosti jedenáctého výročí království Lakotova.

Nu veselice tedy nastala. Král lakota zjebal Tazmána,jak to,že nadělal jen dva metry dřeva. V zimě na mém sídle bude krušno. Proběhlo rytířské klání , i rádce tlusťoch se dokutálel. V tuto chvíli žena Tazmánova mnohými úplatky v podobě vuřtů , kaviáru , slivovice a jiných pochutin přetáhla milého rádce na svoji stranu. S dodatečným načerpáním materiálu o vedení revoluce sepsaných Vladimírem Iljičem , Fidelem Castrem a Ernestem Chue Geuvarou připravili puč jenž v době blízké vypuknouti měl. I provedl se nábor žoldáckých vojsk Generála Klingona a jeho věrného vojska Lišáka , vše se domluvilo na štábu , byl vyslán poštovní nazghůl k rádci. Dorazilo se na bojiště , kde čekala nemilá zpráva z nepřátelského ležení. Král Lakota nebude bojovat. Při spatření statečných šikú Tazmánova vojska klepla ho pepice , a tudíž nevládne již dále svým rozumem. I tedy slavně zvítězilo vojsko s jediným zraněným Lišákem,jenž jediný voják v celém vojsku,ale o to statečnější byl. Sekerou při výrobě katapultů se ťal , ale zranění povrchové to bylo jen. I tedy bylo. Za tichého souhlasu ostatních hostů bujarého toho reje byla svržena moc krále Lakoty jakož i jeho nohsledů a potomků.

I nazváno bylo království na počest kamenných tváří rytířů z Boží vůle samozvaného krále Tazmána královstvím Kamenným. Nu pěkně prosperovala ona země pod novým vládcem. Nové hradiště bylo zbudováno , padacích mostů přes Čestínský veletok vystavěno. Najednou hle , kde se vzal tu se vzal zběsilý Kuřemut. Vůdkyně sousedního odbojného kmene. Přihnala se ostruhami bodající svého nepříliš bujného oře škodylaka 120. Číslice ona zřejmě označuje věk onoho tvora a klásti územních nárokům počala si. Načež královského kata Lišáka , jemuž povýšení z prostého vojáka dostalo se za věrné služby, nutné povolati bylo. Kuře zajatcem se stalo a po strašlivých mukách vzdalo se nároků na území jenž dobyto a tedy kořistí se stalo. Nu po této krvavé události jenž dobrého jména hatí , nedalo se dělati ničehož. Tedy byl vyslán rychlý posel do vzdálené země Vačičácké,kterážto proslulá jest obyvateli s diplomatickým nadáním , s žádostí pro panovníka tamního o uvolnění diplomata Wolfemuta v náš prospěch. Žádosti bylo vyhověno. K řešení vzpoury a rebélie byl přizván odborník na slovo vzatý Ernesto Che Geuvara též známý jako „Bolivijská Svině“ , a nakonec odborník na slovo vzatý bez kterého nefunguje žádná zem a to palírník Winchester, jenž výrobcem mléka z jednorožce jest.

Krásně se tam žilo. Pivo a víno ( hlavně tedy rum ) pilo a jestli se neumřelo , kalí se tam dodnes a nafurt.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

---